Greenwashing označuje komunikační aktivity firmy, které se snaží produkty a služby vykreslit jako ekologičtější a udržitelnější, než ve skutečnosti jsou. Právě tyto praktiky se však nelíbí evropským zákonodárcům. Proto v posledních letech přichází s legislativou, která má za cíl komunikaci udržitelnosti ztransparentnit pro spotřebitele i firmy. Součástí této legislativy jsou postupně i podrobnější informace k tomu, jak nastavit pravidla pro komunikaci udržitelných aktivit. Přesto je mnohdy hranice mezi pravdivým a greenwashingovým tvrzením tenká a pro firmy není jednoduché tuto hranici rozlišit. Jak tedy nastavit komunikaci tak, abyste se vyhnuli greenwashingu? Pojďme se podívat na 6 tipů, které jsme poradili našim klientům.

1. Řešte reálný dopad svých udržitelných aktivit

„Firmy to s udržitelnými aktivitami a komunikací myslí často v zásadě dobře. V zápalu nadšení přijdou mnohdy s nápady na různé kampaně a aktivity, které mají potenciál pomoci řešit ekologické problémy jako třeba vyhazování odpadků do krajiny apod. Potíž je, že tyto aktivity mají často velmi malý či krátkodobý dopad,” komentuje Ivana Hekerle, ředitelka oddělení komunikace CIRA Advisory.

Z praxe: kampaň na úklid odpadků a zavánějící greenwashingem

Příkladem je kampaň na úklid odpadků a následně zveřejnění informací na sociálních sítích o několika tunách nasbíraného odpadu. To může sice na první pohled působit na spotřebitele až ohromujícím dojmem, ale když se podíváme na množství odpadu, které vyprodukuje firma jako celek, zjistíme, že se v rámci této kampaně nedostáváme ani na jednotky procent celkového množství odpadu dané firmy. A to už zavání manipulací s fakty a greenwashingem.

Podobné je to s oblíbeným tvrzením o zavedení podílu recyklátu do produktů nebo obalů. Často se tato iniciativa ale týká třeba jen jednoho nebo několika produktů z portfolia, které má klidně tisíc položek. Dopad těchto aktivit ve vztahu k udržitelnosti je tak skutečně diskutabilní.

“Důvodem těchto přešlapů je i to, že se firmy často nechají zlákat tématem, které je ve společnosti aktuálně moderní a chtějí se na této vlně svézt. K problému ale nepřistoupí strategicky, nemají plán, jak z pilotního projektu získat potřebné informace a zkušenosti a postupně udržitelný přístup rozšířit na zbytek portfolia,” doplňuje Jana Bábiková, manažerka komunikace CIRA Advisory. Proto se před realizací každé aktivity zajímejte o to, jaký dopad tím skutečně z pohledu udržitelnosti vytvoříte. Čím větší a dlouhodobější efekt, tím lépe.

2. Promyslete udržitelné aktivity ve všech krocích

Kromě reálného dopadu firmy často zapomenou domyslet i důsledek aktivit pro samotného spotřebitele. Pokud chcete například realizovat nápad se zpětným odběrem zboží nebo obalů, musíte se zamyslet nad celou logistikou, kterou to bude ze strany spotřebitele vyžadovat. Má spotřebitel skutečně jednoduše kam produkt vrátit, nebo je prozatím síť poboček prodejen malá a jako nejjednodušší cesta se ukáže vrácení zboží skrze poštu? Jaká je ale ekologická stopa takového zpětného odběru?

Nakonec můžete zjistit, že pro spotřebitele je daná cesta natolik komplikovaná, že použitý produkt jednoduše vyhodí do koše a vám se materiál zpět do výroby nevrátí. Od začátku proto hledejte partnery, kteří by vám mohli poskytnout síť svých poboček pro vracení produktů.

3. Ověřujte si tvrzení vašich dodavatelů

V naší poradenské praxi jsme se setkali s tím, že jedním z největších rizik pro firmu představuje neověření tvrzení, která jí poskytnou její dodavatelé. To se týká často například obalových a jiných výrobních materiálů. U těch mnohdy dodavatelé tvrdí, že jsou materiály recyklovatelné, ale zapomínají říci, že recyklace se vztahuje jen na region, kde se vyskytují i vhodné třídící linky. Ty ale mohou v jiných regionech chybět a recyklace zde tak není možná.

“Pokud firma pouze převezme tvrzení, která jí poskytne její dodavatel výrobních materiálů a tuto skutečnost si neověřuje, může se snadno dopustit greenwashingu. Jestli vám například zahraniční dodavatel bude tvrdit, že je jeho zboží uhlíkově neutrální, musíte si ověřit, jak k výpočtu došel a zda bude daná věc uhlíkově neutrální i po dovozu do Česka,” vysvětluje možná rizika Bábiková.

Jednou z cest, jak se tomuto riziku bránit, je zavést ve firmě proces kontroly dodavatelů, respektive dodaných výrobních materiálů z hlediska udržitelnosti. Nemusí se přitom jednat o žádnou administrativně složitou záležitost - posloužit může dobře i krátký checklist s jasně definovanými požadavky a standardy. Checklist můžete použít jak při výběrových řízeních na dodavatele, tak při kontrole dodávek zboží.

4. Řekněte narovinu, jak se věci mají

Pokud už musíte používat výrobní materiál, pro který v Česku nejsou vhodné recyklační linky, je potřeba toto otevřeně komunikovat i spotřebiteli. Respektive je důležité mu vysvětlit, proč i přes své veřejné deklarace o udržitelném a ekologickém přístupu prodáváte například produkty v nerecyklovatelných obalech.

“To firmě zároveň poskytne příležitost edukovat spotřebitele o dané situaci. Případně to může pojmout jako výzvu směrem ke spotřebitelům v hledání možného řešení,” upozorňuje Hekerle. Když totiž spotřebitelé zjistí, že vaše situace se zatím nedá efektivně řešit formou recyklace, mohou být ochotnější zapojit se například do zpětného odběru obalů a produktů nebo používání vratných variant obalu.

5. Volte adekvátní vizuální komunikaci

Samotným tématem greenwashingu je vizuální komunikace. Legislativně lze však jen těžko penalizovat, že je zvolená grafika firmy vzhledem k jejím tvrzením o udržitelnosti nepravdivá, zavádějící atd. Vizuální forma je totiž do určité míry spíše otázkou osobního cítění a módních vln a je tedy jen těžko měřitelná a posouditelná.

“Vzhledem k rozmachu greenwashingových aktivit firem však doporučujeme šetřit grafikou, která je prvoplánově spojována s tématem ekologie a udržitelnosti. Mezi takové grafické prvky patří nadužívání zelené barvy, necertifikovaná loga deklarující ekologický přístup produktu nebo také grafiky oblíbená textura recyklovaného papíru apod. Je totiž důležité uvědomit si, že vizuální komunikace sama o sobě udržitelnost nedělá a mnohdy jen mate spotřebitele,” zdůrazňuje Bábiková.

6. Připravte se na krizovou komunikaci

I přes veškerou snahu se může stát, že se občas něco nepovede a ve svých udržitelných aktivitách šlápnete vedle. Nebo spotřebitel vaše sdělení pochopí jinak, než jste očekávali. V takovém případě je nutné především otevřeně komunikovat. Uznat chybu a vysvětlovat. Přiznat, že se udržitelnému přístupu učíte. Na sociálních sítích je pak důležité reagovat vhodně i na komentáře spotřebitelů a své kroky trpělivě zdůvodňovat.

“Kromě komunikace je však potřeba se z těchto chyb také poučit a dělat i něco pro nápravu. Právě proces upřímné revize udržitelných aktivit firmy se paradoxně může stát zdrojem další vhodné komunikace směrem k veřejnosti,” vybízí k tomuto přístupu Hekerle.

Chcete se dozvědět další podrobnosti o úskalích greenwashingu? Čtěte naše Manuály o komunikaci bez greenwashingu, který je ke stažení na webu Bezgreenwashingu.cz.