Jak předejít greenwashingu? 6 rad, které jsme doporučili našim klientům

Greenwashing označuje komunikační aktivity firmy, které se snaží produkty a služby vykreslit jako ekologičtější a udržitelnější, než ve skutečnosti jsou. Právě tyto praktiky se však nelíbí evropským zákonodárcům. Proto v posledních letech přichází s legislativou, která má za cíl komunikaci udržitelnosti ztransparentnit pro spotřebitele i firmy. Součástí této legislativy jsou postupně i podrobnější informace k tomu, jak nastavit pravidla pro komunikaci udržitelných aktivit. Přesto je mnohdy hranice mezi pravdivým a greenwashingovým tvrzením tenká a pro firmy není jednoduché tuto hranici rozlišit. Jak tedy nastavit komunikaci tak, abyste se vyhnuli greenwashingu? Pojďme se podívat na 6 tipů, které jsme poradili našim klientům.

1. Řešte reálný dopad svých udržitelných aktivit

„Firmy to s udržitelnými aktivitami a komunikací myslí často v zásadě dobře. V zápalu nadšení přijdou mnohdy s nápady na různé kampaně a aktivity, které mají potenciál pomoci řešit ekologické problémy jako třeba vyhazování odpadků do krajiny apod. Potíž je, že tyto aktivity mají často velmi malý či krátkodobý dopad,” komentuje Ivana Hekerle, ředitelka oddělení komunikace CIRA Advisory.

Z praxe: kampaň na úklid odpadků a zavánějící greenwashingem

Příkladem je kampaň na úklid odpadků a následně zveřejnění informací na sociálních sítích o několika tunách nasbíraného odpadu. To může sice na první pohled působit na spotřebitele až ohromujícím dojmem, ale když se podíváme na množství odpadu, které vyprodukuje firma jako celek, zjistíme, že se v rámci této kampaně nedostáváme ani na jednotky procent celkového množství odpadu dané firmy. A to už zavání manipulací s fakty a greenwashingem.

Podobné je to s oblíbeným tvrzením o zavedení podílu recyklátu do produktů nebo obalů. Často se tato iniciativa ale týká třeba jen jednoho nebo několika produktů z portfolia, které má klidně tisíc položek. Dopad těchto aktivit ve vztahu k udržitelnosti je tak skutečně diskutabilní.

“Důvodem těchto přešlapů je i to, že se firmy často nechají zlákat tématem, které je ve společnosti aktuálně moderní a chtějí se na této vlně svézt. K problému ale nepřistoupí strategicky, nemají plán, jak z pilotního projektu získat potřebné informace a zkušenosti a postupně udržitelný přístup rozšířit na zbytek portfolia,” doplňuje Jana Bábiková, manažerka komunikace CIRA Advisory. Proto se před realizací každé aktivity zajímejte o to, jaký dopad tím skutečně z pohledu udržitelnosti vytvoříte. Čím větší a dlouhodobější efekt, tím lépe.

2. Promyslete udržitelné aktivity ve všech krocích

Kromě reálného dopadu firmy často zapomenou domyslet i důsledek aktivit pro samotného spotřebitele. Pokud chcete například realizovat nápad se zpětným odběrem zboží nebo obalů, musíte se zamyslet nad celou logistikou, kterou to bude ze strany spotřebitele vyžadovat. Má spotřebitel skutečně jednoduše kam produkt vrátit, nebo je prozatím síť poboček prodejen malá a jako nejjednodušší cesta se ukáže vrácení zboží skrze poštu? Jaká je ale ekologická stopa takového zpětného odběru?

Nakonec můžete zjistit, že pro spotřebitele je daná cesta natolik komplikovaná, že použitý produkt jednoduše vyhodí do koše a vám se materiál zpět do výroby nevrátí. Od začátku proto hledejte partnery, kteří by vám mohli poskytnout síť svých poboček pro vracení produktů.

3. Ověřujte si tvrzení vašich dodavatelů

V naší poradenské praxi jsme se setkali s tím, že jedním z největších rizik pro firmu představuje neověření tvrzení, která jí poskytnou její dodavatelé. To se týká často například obalových a jiných výrobních materiálů. U těch mnohdy dodavatelé tvrdí, že jsou materiály recyklovatelné, ale zapomínají říci, že recyklace se vztahuje jen na region, kde se vyskytují i vhodné třídící linky. Ty ale mohou v jiných regionech chybět a recyklace zde tak není možná.

“Pokud firma pouze převezme tvrzení, která jí poskytne její dodavatel výrobních materiálů a tuto skutečnost si neověřuje, může se snadno dopustit greenwashingu. Jestli vám například zahraniční dodavatel bude tvrdit, že je jeho zboží uhlíkově neutrální, musíte si ověřit, jak k výpočtu došel a zda bude daná věc uhlíkově neutrální i po dovozu do Česka,” vysvětluje možná rizika Bábiková.

Jednou z cest, jak se tomuto riziku bránit, je zavést ve firmě proces kontroly dodavatelů, respektive dodaných výrobních materiálů z hlediska udržitelnosti. Nemusí se přitom jednat o žádnou administrativně složitou záležitost - posloužit může dobře i krátký checklist s jasně definovanými požadavky a standardy. Checklist můžete použít jak při výběrových řízeních na dodavatele, tak při kontrole dodávek zboží.

4. Řekněte narovinu, jak se věci mají

Pokud už musíte používat výrobní materiál, pro který v Česku nejsou vhodné recyklační linky, je potřeba toto otevřeně komunikovat i spotřebiteli. Respektive je důležité mu vysvětlit, proč i přes své veřejné deklarace o udržitelném a ekologickém přístupu prodáváte například produkty v nerecyklovatelných obalech.

“To firmě zároveň poskytne příležitost edukovat spotřebitele o dané situaci. Případně to může pojmout jako výzvu směrem ke spotřebitelům v hledání možného řešení,” upozorňuje Hekerle. Když totiž spotřebitelé zjistí, že vaše situace se zatím nedá efektivně řešit formou recyklace, mohou být ochotnější zapojit se například do zpětného odběru obalů a produktů nebo používání vratných variant obalu.

5. Volte adekvátní vizuální komunikaci

Samotným tématem greenwashingu je vizuální komunikace. Legislativně lze však jen těžko penalizovat, že je zvolená grafika firmy vzhledem k jejím tvrzením o udržitelnosti nepravdivá, zavádějící atd. Vizuální forma je totiž do určité míry spíše otázkou osobního cítění a módních vln a je tedy jen těžko měřitelná a posouditelná.

“Vzhledem k rozmachu greenwashingových aktivit firem však doporučujeme šetřit grafikou, která je prvoplánově spojována s tématem ekologie a udržitelnosti. Mezi takové grafické prvky patří nadužívání zelené barvy, necertifikovaná loga deklarující ekologický přístup produktu nebo také grafiky oblíbená textura recyklovaného papíru apod. Je totiž důležité uvědomit si, že vizuální komunikace sama o sobě udržitelnost nedělá a mnohdy jen mate spotřebitele,” zdůrazňuje Bábiková.

6. Připravte se na krizovou komunikaci

I přes veškerou snahu se může stát, že se občas něco nepovede a ve svých udržitelných aktivitách šlápnete vedle. Nebo spotřebitel vaše sdělení pochopí jinak, než jste očekávali. V takovém případě je nutné především otevřeně komunikovat. Uznat chybu a vysvětlovat. Přiznat, že se udržitelnému přístupu učíte. Na sociálních sítích je pak důležité reagovat vhodně i na komentáře spotřebitelů a své kroky trpělivě zdůvodňovat.

“Kromě komunikace je však potřeba se z těchto chyb také poučit a dělat i něco pro nápravu. Právě proces upřímné revize udržitelných aktivit firmy se paradoxně může stát zdrojem další vhodné komunikace směrem k veřejnosti,” vybízí k tomuto přístupu Hekerle.

Chcete se dozvědět další podrobnosti o úskalích greenwashingu? Čtěte naše Manuály o komunikaci bez greenwashingu, který je ke stažení na webu Bezgreenwashingu.cz.

Greenwashing je nástroj, za který se platí dvakrát. Komunikovat udržitelnost jde lépe! Část II.

V předchozím díle byly popsány nové tendence a směry, které významně ovlivnily oděvní průmysl a jeho marketing udržitelných aktivit v roce 2022. Tento díl se zaměří na trendy, které v následujících letech budou významně ovlivňovat zelenou komunikaci, dále na praktické ukázky zavádějící komunikace a jak lze komunikovat udržitelnost lépe bez použití greenwashingu.

Greenwashing je systémovým problémem, byť ho pozorujeme na příkladech konkrétních značek

Žaloba podaná na společnost H&M je jednou z prvních vlaštovek, která přináší zprávu o tom, že pole zeleného marketingu čeká významná transformace, a to ať už z pohledu nových legislativních opatření, nebo změny preferencí zákazníků. Greenwashing je tak ve výsledku vysoce nákladnou zbraní, což ukazuje případ maloobchodního giganta ASOS, který je nyní vyšetřován britským Úřadem pro hospodářskou soutěž a trhy. Pod vlivem vyšetřování ve věci klamání spotřebitele, v červenci 2022 ASOS v tichosti stáhl veškerá „udržitelná“ označení a filtry, které měl na svém webu. Filtry předtím umožnily zákazníkům si vybrat více než z 3000 „Responsible“ neboli „Odpovědných“ stylů, které znamenaly obsah recyklovaných nebo udržitelných vláken.

Velkou změnu přináší nová evropská legislativa

ASOS se tak stále nachází ve vyšetřování, nicméně se dá říct, že jeho případ je spíše symptomem celého systému, kdy je absence greenwashingu spíše výjimkou. K tomu může sloužit celá řada příčin, ale mezi hlavní z nich patří nedostatek regulace v odvětví, komplexita posuzovaných jevů, nedostatek dat, a hlavně i netransparentnost certifikačních schémat napříč dodavatelským řetězcem.

Legislativní řešení v EU je však již na stole: v rámci Strategie pro udržitelný a cirkulární textil je velká pozornost věnována právě tomu, jak jsou udržitelné výrobky komunikované a tím se snaží zamezit greenwashingu. Největší změna se bude týkat obecných zelených tvrzení, jako je např. „šetrný k životnímu prostředí“. Ta budou povolena pouze tehdy, budou-li podložena uznávanou excelentní certifikací v oblasti ochrany životního prostředí, zejména na základě Ekoznačky EU. Tato legislativa se očekává do roku 2024, více se dočtete zde. Byť se tento článek zaměřuje na textilní výrobky, podobné kroky se budou týkat i ostatních spotřebitelských výrobků.

Ve Spojených státech podobné iniciativy vznikají také: v roce 2023 se ve státu New York bude hlasovat o zákonu, který vyžaduje, aby každý maloobchodník s módou, který má celosvětové tržby vyšší než 100 milionů dolarů a chce prodávat ve státě, zmapoval své dodavatelské řetězce a stanovil vědecky podložené cíle pro své emise skleníkových plynů.

Jak to nedělat?

Podobné otázce bude vystaveno čím dál více firem, a jednou základní radou je konkrétnost a upřímnost, a prioritizace komunikace skutečných výsledků před záměry. V novém Manuálu udržitelné komunikace bez greenwashingu, který připravily CIRAA a FSV UK, najdeme skutečně praktické kompendium rad, jak se greenwashingu vyhnout, a jak naopak svou komunikaci postavit smysluplně a udržitelně. Kromě toho manuál vychází z výzkumných dat, které popisují potřeby a rozhodovací proces českých spotřebitelů ve vztahu k udržitelným produktům.

Manuál tak mapuje například nejrozšířenější hříchy v komunikaci udržitelnosti a proč ke greenwashingu vlastně dochází. Mezi ně patří chybějící důkazy o udržitelnosti produktu, vágní tvrzení, falešné certifikace nebo záměrná komunikace jednoho dílčího aspektu udržitelnosti, když ostatní aspekty jsou vysoce neudržitelné.

Tyto hříchy můžeme ilustrovat jasně na příkladu oděvního kolosu SHEIN, který je nejrychleji rostoucí oděvní značkou na trhu. SHEIN je známý tím, že ročně uvede na svém webu více než 300 000 stylů oblečení. Úsměvné je, že někteří uživatelé internetu doporučují H&M jako slow fashion alternativu SHEIN. H&M Group totiž uvede na prodej méně než 4500 stylů ročně na svém webu.

Nedávným skandálem je tvrzení SHEIN o tom, že „kvalita nikdy nevyjde z módy“. SHEIN je ale znám především svou extrémně nízkou kvalitou oděvu – a spotřebitelé reagovali okamžitě.

Greenwashing je nástroj, za který se platí dvakrát. Komunikovat udržitelnost jde lépe! Část I.

V poslední dekádě téma udržitelnosti začalo silně rezonovat napříč marketingovými odděleními výrobních společností. Reagovaly tak nejen na zhoršující se stav životního prostředí, počínaje zamořením oceánských vod plasty, drastickou akceleraci změny klimatu nebo zvyšující se materiálovou a energetickou náročnost. Reagovali i na změny spotřebitelských preferencí – ostatně i v České republice. Dle agentury IPSOS, více jak polovina populace (53 %) deklaruje, že společenská odpovědnost firmy sehrává roli při rozhodování o nákupu, a 65 % Čechů je ochotno si za udržitelný produkt připlatit.

Zelená komunikace se však velmi často nachází na tenkém ledu, kde se firmy dopouštějí prohřešků ve formě greenwashingu. V Manuálu komunikace udržitelnosti bez greenwashingu, který vydali FSV UK a CIRAA, za greenwashing můžeme označit aktivity společnosti, či organizace, které mají spotřebitele přesvědčit o tom, že daný subjekt je šetrný k životnímu prostředí, i když tomu tak ve skutečnosti není. Greenwashing tak může souviset s klamavou reklamou nebo nekalými praktikami. Někdy je greenwashing záměrný, ale stále častěji dochází k tomu, že se ho firmy dopouští spíše nevědomky.

Rok 2022 pro téma greenwashingu přináší zásadní změny – minimálně v oděvním průmyslu

Greenwashing je fenoménem poměrně dlouhodobě známým jak v odborných, tak i laických kruzích, a dlouhodobě se zdálo, že je to téma marginální, které nepodléhá kritice, a využívání nekalé komunikace spíše akceleruje. Rok 2022 však přinesl zásadní obrat na tomto poli, který můžeme ilustrovat na případě několika kauz.

První z nich je tak zpochybnění Higg indexu, jedné z hlavních metrik udržitelnosti, kterou vydává Sustainable Apparel Coalition, platformy sdružující výrobce oblečení, včetně takových textilních gigantů jako H&M, Walmart, Nike, Levi’s a Patagonia. Index byl dlouhodobě kritizován kvůli své netransparentnosti, vazbám na oděvní průmysl, favorizaci syntetických látek a nezohledňování plných LCA (life cycle assesment) analýz výrobku – neboli nebyly brány v potaz environmentální náklady spojené s výrobou vstupních surovin, jako je ropa nebo bavlna. Výsledkem kauzy byl zákaz používání Higg indexu v Norsku, v reakci na to Sustainable Apparel Coalition pozastavila certifikační proces pro oděvní značky a momentálně pracuje na nezávislém auditu a přezkumu metodologie tvorby indexu.

Jednou z kritických výtek, kterou měl norský úřad pro ochranu spotřebitele vůči Higg indexu, bylo to, že index vytvářel dojem, že oděvní značky nebo specifické kolekce oblečení jsou udržitelnější, než ve skutečnosti jsou.

Podobnou kritiku sklidila společnost H&M, tentokrát jiného rozměru. V srpnu 2022 se tak stala první maloobchodní společností, která byla zažalována kvůli greenwashingu ve státě New York v USA. Soudní proces byl započat kvůli kolektivní žalobě, která tvrdí, že většina položek, které H&M propaguje jako udržitelně vyrobené, není „o nic udržitelnější než položky v její hlavní kolekci, které také nejsou udržitelné“. Zákazníci se tak mylně domnívají, že zakoupené produkty z udržitelné kolekce jsou šetrné k životnímu prostředí.

Zatímco se žaloba zaměřuje na marketing společnosti H&M, už jenom její samotný vznik by se měl stát pro ostatní oděvní značky budíčkem, aby přehodnotili, na čem v současné době zakládají svůj zelený marketing. Vynaložené úsilí pro vývoj udržitelnějších produktů a spojené s tím náklady na marketing se tak stávají dvousečnou zbraní, která se obrátí vůči výrobním firmám. Zákazníci nejenže ztrácí důvěru v brand, ale jsou ochotní od něj odstoupit, pokud zjistí, že výrobek je spojen s klamavým tvrzením, jak informuje Manuál komunikace udržitelnosti bez greenwashingu od CIRAA a FSV UK.

V dalším dílu tohoto seriálu se dočtete, na čem je lepší svou marketingovou komunikaci stavět, tak abyste o své udržitelnosti informovali pravdivě, věcně a důvěryhodně.

Třetí blok kurzu: jak se vyhnout greenwashingu a proč nás musí zajímat cirkulární provoz, budovy i stavebnictví

Třetí blok kurzu Cirkulární ekonomika jako cesta k úsporám byl věnován dvěma zásadním tématům spojeným s cirkulární ekonomikou. Na prezenčním workshopu jsme se bavili o tom, co všechno může být greenwashing, tedy záměrné i nezáměrné klamání zákazníků a jak se mu vyhnout. Na webináři věnovaném kancelářím a stavebnictví se účastníci dozvěděli, jak se zaměřit na efektivnější provoz a proč je stavebnictví klíčovým odvětvím, kde je třeba aplikovat cirkularitu. 

Natírání nazeleno

Věděli jste, že v březnu vydaná směrnice Evropské unie zaměřená na tzv. zelená tvrzení (green claims) říká, že každé tvrzení o udržitelnosti výrobku musí být podložená třetí nezávislou stranou? Problém je totiž v tom, že momentálně firmy mnoho svých produktů prezentují jako velice udržitelné a spotřebitelé jsou konfrontováni někdy až s agresivně zelenými marketingovými strategiemi. Jak se ale ukazuje, marketingoví experti potřebují spolupracovat s kolegy z jiných oddělení, aby rozuměli, co doopravdy firma nabízí. Zároveň mezi základní faktory externí komunikace patří důvěryhodnost, transparentnost, autentičnost, srozumitelnost a sdílení pozitivních sdělení. Kolegyně z CIRA Advisory Ivana Hekerle a Jana Bábiková také představili stránku bezgreenwashingu.cz. 

Další prezentaci měla Petra Koudelková z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy (FSV), která se spolu se svými kolegy a komunikačním oddělením CIRAA podílela na tvorbě manuálu proti greenwashingu (ke stažení zde). Petra Koudelková představila 10 hříchů greenwashingu, jako je například skrytý kompromis, chybějící důkazy, vágnost, nebo důraz na menší zlo, a nakonec představila základní doporučení, jak se greenwashingu vyhnout. Je to vlastně jednoduché: nezapomeňte, že nemusíte mít za každou cenu vše udržitelné a říkejte jen to, co máte podložené.

Bonusem celé akce bylo, že jsme se mohli s účastníky seznámit, protože networking zkrátka v online prostoru příliš nefunguje. Takže děkujeme všem, kteří se zúčastnili, a budeme se těšit na další prezenční workshop na téma uhlíkové stopy!

Cirkulární provoz a stavby

Laura Mitroliosová (CIRAA) mimo jiné zdůraznila, že téma cirkularity je důležité pro celou firmu a obvykle přichází zespoda, ale je třeba mít také osvícené vedení. Aplikací cirkulárních principů v provozu lze totiž dosáhnout velkých finančních a environmentálních úspor. Mezi zásadní témata, na které se firmy musejí zaměřit, spadají odpady a odpadové hospodářství, nakládání s vodou a spotřeba energie. Důležité je samozřejmě také to, jak firma nakupuje, ale to bude téma dalšího webináře.

Karel Goláň z architektonického studia crea_tura představil základní čísla spojená se stavebnictvím – stavebnictví je zodpovědné za největší produkci odpadu a zároveň je velmi náročné na spotřebu materiálů. Potenciál cirkulární ekonomiky je přitom obrovský: do roku 2050 by mohla snížit celkové emise oxidu uhličitého ze stavebního materiálu o 38 procent! Cílem stavebního sektoru by proto měla být maximalizace hodnotového využití prvků a minimalizace potřeby recyklace. Mezi aktuální trendy pak patří digitalizace, prefabrikace, nové byznys modely. Příkladem toho, jak funguje cirkularita v praxi, je momentálně dekonstrukce budovy Mercuria, kterou provádí firma SKANSKA (o tom se můžete dozvědět více také v posledním podcastu Loopy Vojty Kovala). Pokud by Vás zajímala více práce studia crea-tura (třeba dřevostavba s využitím mycelia/hub v Japonsku a následná možnost budovu zkompostovat), podívejte se na jeho stránky! 

Šárka Nevoralová z Komerční banky představila, jak se udržitelným provozem zabývá jedna z největších bank v Česku. KB chce být do roku 2026 uhlíkově neutrální a zaměřuje se na smart office: digitalizaci, elektromobilní vozový park nebo výrobu vlastní energie (instalace FVE na střeše centrály). Nová budova na pražských Stodůlkách má také certifikace LEED a BREEAM, banka dále využívá vlastní kávovou sedlinu na výrobu promo materiálů (např. mýdla) a reklamní předměty jsou často vyráběny v rámci upcyklace. 

Petra Csefalvayová z Inštitútu cirkulárnej ekonomiky (INCIEN SK) popsala zkušenost nastavování zelené kanceláře v prezidentském paláci slovenského prezidenta a následně prezidentky. Jejich práce odhalila, že z průměru 50 kg odpadu denně byla nerecyklovatelná pouhá 3 kila! Současná prezidentka Zuzana Čaputová si téma udržitelnosti vzala za své, a tak je cílem její kanceláře být uhlíkově neutrální do 2030 jako první na světě a také uděluje Prezidentskou pečeť pro zelenou státní správu. Zkrátka správný lídr ví, že musí jít příkladem.

Udržitelné materiály - co brání jejich zavedení do praxe a jaká se nabízí řešení?

Progresivní nové materiály jsou nízkoemisní a cirkulární. Recyklovaný beton, dřevo, houbové mycelium nebo materiály ze zbytkových surovin (tzv. recykláty) mohou brzy nahradit či doplnit řadu tradičně používaných materiálů. A to díky svým unikátním vlastnostem, kterými jim snadno konkurují, jak jsme vysvětlili v článku 7 udržitelných materiálů, které mění ekonomickou realitu. Přesto však jejich zavedení do praxe vázne. Proč tomu tak je a co se s tím dá dělat?

Když je legislativa pozadu 

Ačkoli v některých oblastech se legislativa projevila jako dobrý pomocník, někde naopak situaci značně ztěžuje. A to především rigidním systémem legislativních norem, které vychází ze zastaralých technických poznatků a ekonomických přístupů. Typicky je tomu například v sektoru stavebnictví a možnostech použití dřeva pro výstavbu bytových domů, které je v českém prostředí značně limitováno požárními normami. Zatímco v řadě evropských zemí se tak mohou bez problémů stavět domy s dřevěnou konstrukcí až do výše 15 pater, v České republice umožňují požární normy výstavbu pouze do výše 4 pater.

Na legislativní překážky naráží v praxi i řada recyklovaných materiálů nebo materiály či produkty vyrobené ze zbytkových surovin. “Aktuální právní normy, které upravují nakládání s odpady, stěžují rozvoj cirkulárních principů. Když je materiál odpadem, musí se s ním totiž nakládat dle odpadové legislativy. Firmy často dané normy neznají, nemají potřebná povolení od úřadů pro nakládání s odpady a pod. Právě ve stavebnictví nebo v potravinářském průmyslu byla situace nejpřísnější. To se však postupně mění, například stavební odpad již nepodléhá zákonu o odpadech, což dává zpracovatelům spoustu nových možností. Podobně vyšla legislativa vstříc i gastroodpadu, která dostal zelenou jako palivo do bioplynových stanic a v dohledné době se zřejmě dočkáme dalších legislativních úprav, které budou podporovat cirkulární zacházení s odpadem jakožto cenné suroviny,” komentuje směřování legislativy Albert Schandl, konzultant CIRA Advisory.

Nové udržitelné materiály naráží na bariéry dodavatelských řetězců

Řada výrobců a obchodníků, kteří vyrábí nebo přeprodávají nové a nízkoemisní materiály, požaduje po svých odběratelích mnohdy odběr určitého minimálního množství materiálu, a to často od 1 tuny, 1 000 ks atd.

“A to jsou v praxi nesplnitelné požadavky pro malé firmy, začínající start-upy, nebo testovací výroby, které by paradoxně měly o tyto nové druhy materiálů velký zájem. Takové objemy materiálu jsou totiž pro tyto malé podniky složitě ufinancovatelné nebo příliš riskantní. Příkladem mohou být obalové materiály z houbového mycelia pro menší e-shopy. Pokud je e-shop nucen hned napoprvé odebrat tisíce kusů, zvolí raději tradičnější obalové varianty, s nimiž má zkušenosti a neohrozí jeho cash-flow. Jiným důvodem je situace, kdy začínající firmy ještě nemají vybudovanou adekvátní poptávku, proto jednoduše nemohou odebírat tak velké objemy,” komentuje Milan Suchý, konzultant a odborník pro e-commerce v CIRA Advisory.

Podobně situaci neulehčuje ani opačný případ logistického řetězce, a to velcí odběratelé jako maloobchodní řetězce nebo velké e-shopy. Ti, pokud už jsou ochotni zavést do prodeje nové a ze strany poptávky prozatím neodzkoušené produkty, mnohdy požadují od začátku po svých dodavatelích množství produktů, které pokryje celou síť prodejních poboček. To ale opět znamená množství často v řádech tun nebo tisíců kusů produktů, což nejsou malé firmy - výrobci progresivních materiálů - schopné dodat. Často jsou totiž ve fázi testování svých nových produktů a nemají tak veliké výrobní kapacity.

Jedním z hlavních důvodů, proč se také progresivní materiály nedaří v rámci dodavatelsko-odběratelského řetězce prosadit, je neochota zavedených firem dělat změny (o tom více v posledním bodě tohoto článku). "Řešením by tak bylo akceptovat v dodavatelsko-logistickém řetězci individuální podmínky, pokud jde o množství odebíraných produktů z nových materiálů. V rámci pilotních projektů by se nový materiál postupně otestoval a zpropagoval. Podobně, jako to vidíme u pilotních projektů zálohování PET lahví v ČR. V dlouhodobém horizontu z toho budou těžit všechny strany dodavatelsko-logistického řetězce, spotřebitel i naše planeta,” komentuje možnou cestu Milan Suchý.

Firmy mohou mít špatné zkušenosti s některými typy nových materiálů, například s bioplasty

Některé firmy se však už po špatných zkušenostech a nařčení z greenwashingu ostýchají prodávat nebo testovat nové druhy materiálů a produkty z nich vyrobené. Příkladem mohou být zkušenosti firem s výrobky z bioplastů, které jejich výrobci šikovně zpropagovali a napomohli tak jejich rozšíření v praxi. Potíž je, že výrobci bioplastových materiálů zatajili (a zřejmě možná ani nezkoumali) některé negativní dopady, které s sebou používání bioplastů nese:

“A to například problematickou recyklaci - většina bioplastů se totiž nesmí dostat do kontejneru na plastový odpad, což velká část spotřebitelů stále netuší, neboť výrobci bioplastů toto nedostatečně komunikují. Diskutabilní je i prodejci bioplastových obalů často zmiňovaná kompostovatelnost, která je mnohdy možná pouze ve speciálně upravených podmínkách velkých kompostáren. A v neposlední řadě výrobci bioplastu často neřeší ekologickou stopu výroby tohoto materiálu. Není tak raritou, že zemědělská půda a plodiny jsou pěstovány jen za ekonomickým účelem výroby bioplastových materiálů, a to za cenu enormního využívání zemědělské půdy a vodních zdrojů,” vysvětluje kontext výroby bioplastů Albert Schandl.

Teprve po otestování vlastností a dopadů bioplastového materiálu se začalo veřejně mluvit také o jeho nevýhodách. To už však bylo pro řadu firem pozdě - do bioplastů investovaly velké množství zdrojů, a to jak do zavedení tohoto materiálu do výroby, tak i do komunikace směrem ke spotřebitelům. Po tomto úsilí tak pro ně musí být velmi frustrující dočkat se negativních ohlasů a anticen kvůli greenwashingu, jako se to stalo například společnosti Rohlík.cz

Co mohou tedy firmy udělat, aby se vyvarovaly takových nepříjemných zkušeností? “Dá se říct důvěřuj, ale prověřuj. Pokud mi obchodní zástupce firmy nabízí nový materiál, ale předkládá mi pouze samá pozitiva, je dobré se zeptat i na možné obtíže spojené s používáním tohoto materiálu. Pokud je to možné, je dobré nechat si vypracovat studii od nezávislé strany a zjistit všechny vlastnosti a dopady, které jsou s tímto novým druhem materiálu spojené. Nebo se podívat, jestli už podobné studie nevznikly. Jednoznačně to tedy znamená zjistit si více informací, případně materiál testovat i ve své výrobě, pokud mám možnost,” doporučuje Schandl.

Poslechněte si epizodu našeho podcastu LOOPA o bioplastech s organizací KOKOZA.

Zavedení nových materiálů stojí v cestě i pohodlí firem a neochota dělat změny

Spousta firem se zavedení nových druhů materiálů vyhýbá i z mnohem jednoduššího důvodu - nic je totiž nenutí. Alespoň prozatím. S tímto přístupem do určité míry sice zamávala materiálová krize, která se v období covidu a vypuknutí války na Ukrajině prohnala světem. Stále to však řadu firem nepřesvědčilo, aby udělaly ve svých výrobách a provozech nějaké změny. A to i přes nedostupnost a rostoucí ceny některých donedávna levných materiálů.

“Je však dobré sledovat i výhled a směřování ekonomické reality do budoucna. A s tím nově vznikající legislativu, která se právě snaží bojovat proti laxnosti některých firem. Například zmiňovaným bioplastům může ztížit situaci zpřísnění evropské legislativy k tématu greenwashingu. A to naopak může otevřít dveře jiným druhům materiálů, které mohou bioplasty efektivně nahradit. Spoustu příležitostí přinese do oblasti materiálových toků také zavedení digitálních pasů, které mají pro první vybraná odvětví vstoupit v platnost už příští rok. Firmy, které tyto trendy nesledují, se tak mohou snadno připravit o řadu obchodních příležitostí,” zdůrazňuje Schandl.

Cirkulární newsroom – aktuality z cirkulární ekonomiky a jejich dopad na firmy – Q1 2023

V novém newsroomu přinášíme nejnovější souhrn aktualit z oblasti cirkulární ekonomiky a udržitelnosti (ESG). Hlavní témata: úspory ve firmách díky cirkulární ekonomice, globální data o stavu cirkularity v ekonomikách, nově vznikající legislativa (greenwashing, ESG, CBAM) a aktuální příležitosti pro financování udržitelných projektů. 

O čem je náš projekt cirkulární newsroom?

I když je cirkulární ekonomika relativně mladý pojem, má velký dopad na formování byznysu i ekonomiky jako takové. Cílem tohoto newsroomu je prostřednictvím aktualit, studií a analýz poukázat na důležitost tématu cirkulární ekonomiky a dát jasné důvody PROČ se jí v byznysu ale i na makroekonomické úrovni začít aktivně věnovat.

Cirkulární data room - analýzy, aktuality a trendy cirkulární ekonomiky v datech

V EU můžeme každoročně ušetřit ocel, plasty a hliník v hodnotě až 130 miliard EUR (přibližně polovina HDP Česka v roce 2021), budeme-li s nimi zacházet více cirkulárně. Každý rok se totiž ocitnou na konci svého životního cyklu výrobky z ocele, plastů či hliníku (např. materiály z aut, budov, obalů atd.) odpovídající uvedené hodnotě, které mohou být dále recyklované. Pokud bychom tyto materiály opravdu v daném rozsahu začali recyklovat, dokázali bychom díky nim uspokojit až 64 % celkové poptávky v EU po produktech z nich  vyráběných. Právě o potenciálu úspor ve firmách díky cirkulárním principům se hovořilo v prvním bloku Cirkulární akademie 2023.

Zdroj: Material Economics (2020)

A jaká je realita? Dle letošního Circularity Gap Report 2023 klesla oběhovost resp. cirkularita světových ekonomik na 7,2 %, což je téměř o 2 % méně oproti prvnímu měření před šesti lety. Pokles je způsoben hlavně masivním růstem spotřeby materiálů v globálním měřítku.

Tyto data mimo jiné ukazují, že rychlost zavádění cirkulárních opatření ve světě není dostatečná (vzhledem k extrémně rychle rostoucí poptávce po materiálech), a to navzdory jejich obrovskému potenciálu pro úspory v ekonomikách.

Plánuje Vaše firma zavádět ESG strategii (strategii udržitelnosti)? Naše komplexní ESG služby pomáhají mnohým firmám, jako je ta Vaše. Neváhejte nás kontaktovat pro úvodní nezávaznou konzultaci.

Webinář Komerční banky: Co nabízí cirkulární ekonomika průmyslu?

S přechodem na nízkoemisní ekonomiku stojí průmyslové podniky v Česku před řadou výzev, jak změnit své výrobní a obchodní strategie. Cirkulární ekonomika je jedním z klíčových prvků na cestě ke společnému evropskému cíli být uhlíkově neutrální do roku 2050. Tématem dalšího webináře Komerční banky z konce února byla cirkulární ekonomika z pohledu výzev a příležitostí pro české (nejen) průmyslové podniky.

Dozvíte se:

  • Jaké možnosti má průmysl při přechodu na cirkulární ekonomiku
  • Může být cirkulární byznys model cestou k dekarbonizaci?
  • Cirkulární ekonomika a EU Taxonomie
  • Financování přechodu na cirkulární ekonomiku, možnosti dotací
  • Příklady z praxe

Téma představí a na vaše otázky odpoví:

  • Laura Mitroliosová – CEO, CIRA Advisory
  • Radek Pollák – Korporátní a municipální bankovnictví, Komerční banka
  • Bedřich Doležal – Global Operations Director, LEGO

Aktuality z cirkulární ekonomiky a udržitelnosti

Lednové slavnostní zahájení Cirkulární akademie proběhlo dle principů udržitelného eventu. Jak takový udržitelný event vypadá v rozhovoru prozradila expertka na udržitelné eventy, Eva Šálková z CIRA Advisory.

Dezinformace hrají prim nejen v politice, ale pronikly již i do ekonomických témat. Nově ohrožují zelenou transformaci i plnění klimatických cílů firem v EU.

Německo na lednovém setkání Světového ekonomického fóra v Davosu potvrdilo, že chce nadále pokračovat v naplňování svých závazků o klimatické neutralitě a přechodu na obnovitelné zdroje energie.

Evropská komise připravila legislativní návrh, který podstatně zpřísňuje podmínky firem pro ekologická tvrzení (tzv. green claims) a označení na svých produktech. Jak správně a legálně komunikovat udržitelnost radí CIRA Advisory v novém článku.

V tomto roce se bude agentura EFRAG zabývat standardy nefinančního reportingu (ESG) i pro malé a střední podniky.

Systém regulace emisních povolenek by měl koncem roku doplnit tzv. systém CBAM, neboli Carbon Border Adjustment Mechanism. Jeho cílem bude zamezit firmám, aby uměle snižovaly své emisní limity.

Evropská komise v únoru představila myšlenku rozšíření Greend dealu s cílem urychlit přechod evropské ekonomiky ke klimatické neutralitě.

Do oblasti materiálových toků se bude silně promítat digitalizace. První materiálové pasy výrobků mají v evropském prostoru vstoupit v platnost už začátkem roku 2024.

Generali Česká pojišťovna spustila 3. ročník soutěže s názvem SME EnterPRIZE

A my jsme jejím hrdým partnerem! Soutěže je určena pro všechny startupy, živnostníky i mikro, malé a střední podniky (tzv. SME), které v České republice podnikají udržitelným způsobem. Pokud tedy do této kategorie patříte i vy, neváhejte se do soutěže přihlásit. Máte možnost získat nejen finanční odměnu, ale také mediální podporu a náš CIRAA mentoring vašeho udržitelného byznysu. A to opravdu stojí za to.

Greenwashing: Jak jej upravuje legislativa a na co si dát pozor

Zelené fabriky, zprávy o sázení stromů nebo štítky vágně deklarující udržitelnost jsou asi první myšlenky, které se Vám spojí s greenwashingem. V některých případech je greenwashing do očí bijící, někdy je jeho odhalení mnohem složitější a musíme si dávat pozor, na základě jakých kritérií chceme sdělení označit za greenwashing. Kromě našich subjektivních parametrů existuje také vícero právních norem, které greenwashing upravují a za jejichž nedodržení hrozí obchodním subjektům sankce. Jaké to jsou? A jaká soudní rozhodnutí o greenwashingu už padla? To se dozvíte v článku.

Co je to greenwashing?

Existuje množství definicí greenwashingu. Prakticky všechny se ale shodnou v tom, že greenwashing je klamavá komunikační taktika, která má za cíl prezentovat zboží nebo službu jako šetrnější k životnímu prostředí než ve skutečnosti je. S rostoucím významem udržitelnosti pro nákupní rozhodování spotřebitelů i firem roste také množství tzv. zelené reklamy. Logicky proto kolem sebe často vidíme neověřené zelené deklarace různých společností z různých oborů, které manipulují k nákupu svého udržitelného produktu. Mnoho tvrzení je ale nepodložených, neověřitelných nebo nepřesných.

Tvrzení obchodníků si už ale často nikdo neověřuje – spotřebitelé i nákupčí ve firmách jsou zavaleni množstvím dalších povinností a přirozeně se do hloubkových rešerší nepouští. Proto není divu, že greenwashingové reklamní sdělení často fungují docela dobře. Alespoň krátkodobě. Z dlouhodobého hlediska ale greenwashující společnosti hrozí poškození reputace, propad hodnoty firmy nebo také právní konsekvence.

Zdroj: Canva

Jaké právní normy upravují greenwashing?

V zemích Evropské unie upravuje greenwashing několik právních norem. Jsou to zejména Směrnice o právech spotřebitelů (Directive (EU) 2019/2161), Směrnice o nekalých obchodních praktikách (Directive (EU) 2019/2161) a Směrnice  o klamavé a srovnávací reklamě (Directive (EU) 2006/114). Tyto právní normy se budou průběžně aktualizovat pro naplnění záměrů Green Dealu.

Směrnice o nekalých obchodních praktikách také doplňuje další právní předpisy EU. V oblasti environmentálních tvrzení doplňuje zejména:

V tomto článku se zaměřujeme pouze na právní úpravy komunikace udržitelných akvitit. Širší právní úpravy Green Dealu a environmentálního práva jsou mnohem komplexnější a více do detailu upravují pravidla pro použití různých látek nebo označování výrobků.

Jaké vztahy upravují uvedené právní normy?

Většina zmíněných právních norem se věnuje vztahům mezi obchodní společností a koncovým zákazníkem, tedy tzv. B2C segmentu. Vztahy mezi obchodními společnostmi, B2B segment, jsou chráněny především Směrnicí o klamavé a srovnávací reklamě. I přesto, že v obchodních vztazích mezi B2B subjekty nejsou legislativní normy tak podrobné, greenwashing zde může mít pro firmy ještě širší dopady. V rámci plánovaného nefinančního ESG reportingu  totiž začnou firmy detailněji pátrat po původech environmentálních tvrzení svých dodavatelů a špatná reputace jakožto dodavatele se napravuje mnohem hůře než zaplacení jedné pokuty v soudním sporu.

„Směrnice o nekalých obchodních praktikách nestanoví konkrétní pravidla týkající se environmentálních tvrzení. Poskytuje však právní základ s cílem zajistit, aby obchodníci neuváděli environmentální tvrzení způsoby, které jsou vůči spotřebitelům nekalé. Nezakazuje používání „zelených tvrzení“, pokud nejsou nekalá.” - Zní z oficiálního výkladu Evropské unie ke Směrnici.

Firmy tak mají poměrně volnou ruku v tom, jak své udržitelné počiny komunikovat. Musí se ale vyvarovat greenwashingu.

Jak tedy správně a legálně komunikovat udržitelnost?

1. Buďte transparentní

Nejjednodušší pravidlo, kterého se firmy mohou u komunikace udržitelnosti držet, je maximální transparentnost. Čím transparentnější budete, čím více dat na podložení vlastních argumentů zveřejníte, tím jste více chráněni právně i reputačně.

Konkrétně evropská legislativa doporučuje:

„Podle článků 6 a 7 Směrnice o nekalých obchodních praktikách týkajících se klamavých jednání a opomenutí musí obchodníci uvádět pravdivá ekologická tvrzení, která neobsahují nesprávné informace a která musí být předkládána jasně, konkrétně, přesně a jednoznačně, aby bylo zajištěno, že spotřebitelé nebudou uvedeni v omyl. Podle článku 12 Směrnice o nekalých obchodních praktikách musí mít obchodníci k doložení svých tvrzení k dispozici příslušné důkazy a musí být schopni předložit je srozumitelným způsobem příslušným donucovacím orgánům, je-li tvrzení zpochybněno.”

2. Nepoužívejte falešné certifikace

Je přirozené, že použití certifikace, která produktu nebyla udělena nebo které uplynula její platnost, není v pořádku. Konkrétní certifikací může firma navíc označit pouze konkrétní výrobky, které certifikační značku dostaly. V případě použití soukromé značky je nutno také vysvětlit její význam.

Jak jsme zjistili v rámci výzkumu greenwashingu s Univerzitou Karlovou, spotřebitelé různým označením důvěřují, ale neznají jejich význam. Značkou, které v našem výzkumu nedokázali přiřadit správný význam nejčastěji, byla oficiální značka pro biopotraviny od Evropské unie. Jedna z možností je vytvořit si na webových stránkách sekci pro udržitelnost a vysvětlit zde co nejvíce informací.

3. Nepoužívejte vágní tvrzení a nepravdivé informace

Jednoduchý příklad je bambusové nádobí. Mnoho restaurací nebo cateringových společností toto nádobí začalo používat v domnění, že se jedná o ekologičtější alternativu. Ve skutečnosti bylo ale nádobí vyrobeno ze směsi bambusu a pryskyřice a rozložitelné bylo pouze v laboratorních podmínkách nebo ze směsi bambusu a plastu a tudíž označení jako udržitelné nebo recyklovatelné bylo zavádějící.

4. Zohledňujte celý životní cyklus výrobku

Příklad, který přímo uvádí Evropská unie, je reklama na umělý trávník. Ten byl vyobrazen jako šetrný k životnímu prostředí, protože ve fázi používání nepotřebuje vodu, hnojivo ani údržbu. Jeho výroba a konec životního cyklu (recyklace nebo vyhození) ale mají výrazně negativní dopad na životní prostředí. Na výrobu trávníku se totiž spotřebuje plastový materiál a energie, výrobek se následně zabalí, přepraví z místa výroby (pravděpodobně mimo EU) a po konci životnosti se vyhodí na skládku nebo do spalovny (recyklace podobného výrobku je málo pravděpodobná). Všechny tyto procesy spotřebují materiály a emise. Oproti tomu živý trávník vyžaduje jistou péči a můžeme hledat různé přírodní alternativy, které jsou pro biologickou rozmanitost lepší než „obyčejný” trávník, pořád je ale z hlediska celého životního cyklu živý trávník lepší alternativou než plastová tráva.

Zdroj: Canva

5. Používejte vhodnou vizuální komunikaci

Evropské právo pokládá za greenwashing také vyobrazení produktu nebo služby, které by mohly spotřebitele uvést v dojem, že se jedná o udržitelný produkt. Pozor tedy na zobrazení, která používají modrou a zelenou barvu nebo fotografie přírody. Udržitelnost jde efektivně komunikovat také bez použití těchto „tradičních” symbolů. Velice hezký příklad je například rebranding Biopekárny Zemanka, která používá širokou škálu barev pro prezentaci svých produktů. Environmentální benefity svých produktů se jí daří komunikovat značkami přímo na obale, na webových stránkách a skrze další aktivity a PR společnosti.

Zdroj: Biopekárna Zemanka

Správná komunikace udržitelných počinů může být i pro zkušené marketéry disciplína sama o sobě. Doporučujeme proto dobře znát vlastní produkty, ptát se i nepříjemné otázky o environmentálních dopadech a v ideálním případě se poradit s odborníky,  kteří pomohou nastavit celou komunikaci udržitelnosti bez greenwashingu. Tuto službu nabízíme také v CIRAA, přičemž naše znalosti postupně rozšiřujeme díky dlouhodobým spoluprácím s našimi klienty a také díky výzkumu greenwashingu, který provádíme ve spolupráci s Fakultou sociálních věd Univerzity Karlovy. V roce 2022 jsme vydali praktický Manuál komunikace udržitelnosti bez greenwashingu a letos pracujeme na jeho dalším rozšíření.

Ještě nemáte ve firmě strategii pro udržitelnost a cirkulární ekonomiku? Takto ji postavíte rychle a jednoduše

Firemní strategie na urychlení přechodu k udržitelnosti a cirkularní ekonomice je nevyhnutelnost. A důvod? V následujících letech nás v souvislosti s Green Deal-em čekají naprosto zásadní legislativní změny, které sledují splnění ústředního cíle - nulových emisí uhlíku v Unii do roku 2050.  Důsledkem je nástup největší a nejambicióznější transformace globální ekonomiky v nejbližších dekádách. Proto firmy už dnes potřebují nástroje, který jim pomohou přenastavit firemní strategie tak, aby tyto změny nejen ustály, ale zároveň je i využily ve svůj prospěch.

Zrychlení cirkulární ekonomiky ve firmách je nevyhnutelný trend. Kdy se přidáte vy?

Hlavním systémovým rámcem pro adaptaci firem na tyto změny je využívání principů cirkulární ekonomiky, díky kterým jsme schopni snížit globální skleníkové emise o 39% a snížit využití primárních surovin o 28%. (Circular Gap Report). I proto se PACE (platforma pro zrychlení cirkulární ekonomiky) snaží prosadit závazky ke zdvojnásobení podílu světové cirkularity každých deset let.

V CIRA Advisory samozřejmě pomáháme tvořit tento trend tím, že firmám umožňujeme zrychlovat přechod na cirkulární model fungování. Na základě našich zkušeností z projektů nyní představujeme svou komplexní službu – Quick Check udržitelnosti. 

Co přinese firmám Quick Check udržitelnosti?

Quick Check je námi nadizajnovaný proces analýzy firmy (“check”), který ukazuje reálný obraz jejího současného stavu z pohledu udržitelnosti a cirkulární ekonomiky. Jedná se o rychlou analýzu firmy (“quick”) dle naší vlastní metodiky, reflektující potřeby firem a aktuální legislativní opatření na úrovni EU a ČR.

Rychlý sken udržitelnosti firmy neboli Quick Check vytváří odrazový můstek pro novou firemní strategii udržitelnosti, pomáhá budovat odolnost byznysu vůči růstu cen materiálů či dalším rizikům plynoucím z rychle se měnící digitální ekonomiky a legislativy. 

„Hledáme cesty, které jsou jak cirkulární, tak ekonomicky výhodné. Navrhneme vám kroky, které povedou nejen k úspoře emisí skleníkových plynů, ale také k finanční úspoře v oblasti energetiky, odpadového hospodářství, logistiky, lepšího využití materiálů a uzavírání materiálových toků. Anebo vám na základě analýzy vaší firmy ukážeme možnosti pro tvorbu zcela nových byznys modelů“ vysvětluje Laura Mitroliosová, CEO CIRA Advisory základní benefity služby Quick Check udržitelnosti. 

Tady jsou 3 klíčové benefity, které Quick Check  vaší firmě přinese:

Pro koho je služba Quick Check určena

Výstupem z Quick Check-u je strategický dokument, který pomůže managementu postavit firemní strategii v oblasti udržitelnosti a cirkulární ekonomiky.  „Díky třem variantám se Quick Check hodí jak pro úplné nováčky, tak pro firmy, které již dělají kroky na cestě k cirkularitě, ale i pro ty, kteří chtějí být napřed a naplno využít principy cirkulární ekonomiky jako svoji konkurenční výhodu,“ dodává David Alexa, projektový manažer v CIRAA.

Služba Quick Check je určena pro management firem všech velikostí. „Troufám si říct, že Quick Check přesně odpovídá aktuálním potřebám strategického managementu firem v problematice udržitelnosti a cirkulární ekonomiky. Jeho finální podoba se totiž utvářela organicky, na základě naší praxe z projektů a potřeb klientů. “Výsledkem je shrnutí současného stavu a přehled potenciálních rizik, které budou, z hlediska udržitelnosti a cirkulární ekonomiky, pro další strategický vývoj zásadní.” dodává Mitroliosová.

Jak Quick Check v praxi probíhá?

Časová náročnost projektu je obvykle 1 měsíc a závisí především na variante služby, kterou si klient zvolí. Jak samotná spolupráce s CIRAA probíhá, vysvětluje tato infografika:

Infografika spolupráce

A tady je několik příkladů úspěšných projektů u našich klientů.

Pro výrobce automobilových interiérů Sage Automotive Interiors jsme vypracovali sadu doporučení, které mají za cíl vytvořit v podniku cirkulární prostředí založené na detailech, a být tak výkladní skříní udržitelnosti v rámci koncernu Sage. V rámci materiálů a produktů jsme doporučili postavit strategii na ekodesign-u výrobků.

V designéřském studiu Egoé jsme analyzovali obchodní strategii, nákupy, materiály, provoz, odpadové hospodářství i logistiku. Výzvou pro klienta bylo najít způsob, jak propojit jednotlivé firemní projekty tak, aby se udržitelnost dostala do jádra značky, aby každý věděl, že ji dělají už od začátku a vnímal to jako přirozenou součást značky. V rámci závěrečné zprávy z Quick Check-u jsme vytvořili celkové shrnutí a doporučení, která budou sloužit ke zlepšení fungování firmy po ekologické i ekonomické stránce.

Zdroj: CIRAA

Pro Akademii muzických umění v Praze (AMU) jsme  zanalyzovali smlouvy a faktury týkající se zejména nakládání s odpady. Udělali jsme terénní šetření v budovách klienta na základě interní metodiky „Cirkulární Quick Check kanceláří”. A nastavili systém priorit - krátkodobých i dlouhodobých - pro další rozvoj cirkulárních kanceláří.

Chcete i vy začít změnu ve firmě se službou Quick Check?

Služba Quick Check je nyní dostupná ve verzi Basic, Standard a Premium dle aktuálních potřeb klienta. Neváhejte nás kontaktovat, rádi zodpovíme vaše úvodní otázky ohledně spolupráce.

Greenwashing jako riziko, které se vyplatí řešit – záznam webináře

Udržitelnost v byznysu a s ní spojený zelený marketing si zažívají boom. V obchodech kolem sebe můžeme vidět slogany o udržitelnosti, třídění odpadu, odpovědném chování, podílu recyklovaného materiálu, či biosložky. Často ale narážíme na neověřená, nepřesná nebo vyloženě nepravdivá tvrzení, která mohou u komunikace sklouzávat ke greenwashingu. Co jsou ta rizika a jak se rozhoduje český zákazník při nakupování udržitelných produktů, to zaznělo v dalším díle série webinářů Komerční banky.

Někdy je greenwashing záměrný, častěji stále ale dochází k tomu, že se ho firmy dopouští spíše nevědomky, a to nedostatečnou edukací marketérů, kreativců či agentur. Důsledkem je pak nedůvěra spotřebitele vůči zeleným aktivitám a přehlcení společnosti slogany o udržitelnosti. I to zaznělo na webináři, kde byli hosty Vladimír Víšek, zakladatel iniciativy No Greenwashing, a Ivana Hekerle, spoluzakladatelka poradenské společnosti CIRA Advisory, která se věnuje i komunikaci udržitelných aktivit.

Vladimír Víšek poukázal na celkový problém rozpoznání pravdivosti komunikace udržitelných, resp. ekologických aktivit firem. Z toho důvodu se také rozhodl založit iniciativu No greenwashing, kde se snaží jít více do hloubky jednotlivých prohlášení o ekologičnosti produktů. Upozornil, že zelený marketing je až koncovka celého procesu. Ovšem předtím je potřeba spolupráce napříč všemi potřebnými odděleními, aby byl produkt dobře nastaven a následně komunikován - od designu, technologie, nákupu apod. Vyjmenoval také 7 + 3 hříchů greenwashingu, které by měly firmy bedlivě sledovat a myslet na ně při tvorbě svých marketingových strategií.

Ivana Hekerle, věnující se správnosti komunikace udržitelných aktivit, tak aby se předešlo greenwashingu, poukázala na rozhodující kritéria při nakupování a relevanci udržitelnosti v jejich chování. Společně s Univerzitou Karlovou, a to přímo s Fakultou sociálních věd zpracovali studii o chování zákazníka při nákupním rozhodování. Z té také vyplynulo, že problémem živící greenwashing ve společnosti je neznalost pojmu. Většina spotřebitelů není schopna správně definovat pojem greenwashing a odlišit tyto praktiky od jiných klamavých reklam. Na základě výzkumů provedených na přelomu roku 2021 a 2022 bylo zjištěno, že přibližně ⅔ spotřebitelů není schopna definovat pojem greenwashing, a tudíž neví, co tento pojem přesně znamená. Zároveň více než 90 % spotřebitelů věří, že firmy mají zodpovědnost za udržitelnost a aktivně informace o udržitelnosti vyhledává asi 20 % zákazníků.

Oba řečníci společně také diskutovali jaký ekonomický dopad má greenwashing na aktivity firmy. Nejen, že firmě hrozí ztráta důvěryhodnosti, ale může dojít k poklesu hodnoty značky i tržeb jako takových. V kontextu financí je také nezbytné vyvažovat rozpočet na marketing versus investice do snížení dopadu jejich aktivit na životní prostředí.